S paní Hankou do Kanape

povím vám, co jsem dnes zažil.
Minulý týden mi volá paní, že je z Litvínova, je osamocená ,že se o nás dočetla v Seniorských listech a vnučka jí prý našla na mně telefon. Pak že se asi 2 týdny rozmýšlela, jestli má vůbec zavolat, jestli nebude na obtíž. Tak jsem ji ujistil, že rozhodně na obtíž není a že volá správně. Řekla mi, že by se ráda scházela s nějakou partou seniorů, aby nebyla tak sama. A protože jsem měl právě čerstvě po "námluvách" s teplickým denním seniorským centrem Kanape, navrhl jsem jí, že by mohla přijet dnes, kdy mají v Kanapi pravidelnou úterní kavárnu. Zeptal jsem se samozřejmě i na to, jak je mobilní a ona že má hole, ale jestli to není moc daleko od nádraží, že ráda dojde. Vymyslel jsem tedy nejjednodušší cestu od vlaku, aby měla co nejméně zatáček a byla pokud možno po rovince. Vyzvedl jsem paní Hanku na nádraží a vyrazili jsme. Přijela dnes i přes to, že bylo vyloženě ošklivo a stále mrholilo až pršelo. Tak jsem nad ní alespoň cestou držel deštník, aby nezmokla a ukazoval jí cestu od nádraží do Kanape, aby to příště už zvládla sama. Na místo jsme dorazili za necelou půlhodinu, byl to docela výkon, ale paní Hanka si vůbec nestěžovala. V Kanapi nás uvítala milá Helena a po chvíli oddychu a usrknutí kávy jsem místní seniorské společnosti paní Hanku představil. Posadila se poblíž paní z Oseka, se kterou se hned daly do hovoru. Na fotce už jdou spolu na nádraží a možná se z nich stanou kamarádky. Každopádně dnes paní Hanka udělala první krok ze své samoty a věřím, že už to bude jen lepší. A když už takhle vystoupila ze své komfortní zóny, budeme pro ní hledat další, třeba i Litvínovu bližší možnosti setkávání. 
A proč vám to tu píšu? Určitě ne proto, abyste mě jakkoliv opěvovali, jak jsem báječný, ale abyste viděli, jak asi bude vypadat náš program "PROPOJOVÁNÍ", na který hledáme dobrovolníky. Propojování osamocených lidí s už existujícími zájmovými organizacemi.
Robert
PS: Fotka je záměrně zezadu kvůli diskrétnosti.
A děkujeme Seniorským listům za článek!